Nad bájným jezerem Titicaca a nekonečnými rozlohami náhorní plošiny Altiplano ční vysoko do mraků zaledněné šestitisícové štíty pohoří Cordillera Real. Štíty, které staří Inkové uctívali, protože je považovali za trůny svých bohů. Když je uviděli první evropští objevitelé, neváhali je nazvat ,,Himalájemi Nového světa". Je to domov kondorů, pum a ztracené říše Inků. Právě sem se na jaře vypraví opět s lyžemi na svých batozích, resp. nohou naši expediční skialpinisté, bratři Švihálkové, a pokusí se prozkoumat, vylézt a následně slyžovat několik bolivijských šestitisícovek. Zeptali jsme se jich na několik otázek ohledně plánované expedice.
Pánové, proč zrovna Bolívie?
V roce 2013 jsme navštívili Peru a tehdy nás Jižní Amerika učarovala. Hory jsou tam ostré a vysoké, s velmi zajímavými a technickými sjezdovými liniemi, přitom relativně dobře dostupné z civilizace a navíc s všudypřítomnou mystickou atmosférou bájné říše Inků. Jména hor odkazují na různé legendy a tak dále. Historie a tradice osídlení planiny Altiplano je stejně čarovná a bohatá jako osídlení Tibetu či indického Ladakhu. Další důvod je, že šestitisícová hora svými rozměry ještě umožňuje rychlé lezení alpským stylem, takže stihnete za expedici hned několik výstupů a sjezdů, což je mnohem zábavnější než někde sedět v základním táboře a zaměřovat se na jedinou horu.
Důžete nás blíže seznámit se svým plánem?
V Bolívii chceme strávit přibližně 40 dní, konec dubna a celý květen, kdy jsou podmínky pro lyžařské sjezdy nejvýhodnější. V Bolívii je to vlastně přelom vlhkého léta a suché zimy, ačkoliv takto blízko u rovníku se roční období příliš neodlišují. Máme vyhlídnuté čtyři hory, které se chceme pokusit vylézt a sjet na lyžích. První je Huyana Potosí (6088 m), což je jednodušší hora, vhodná na aklimatizaci pro tuhle nadmořskou výšku. Druhá je Sajama (6549 m), neaktivní vulkán a nejvyšší hora Bolívie. Jako jediná se nenachází v Cordillera Real, ale ve vulkanické Cordillera Occidental. Třetí, již po dokonalé aklimatizaci, by mělo na řadu přijít Illampu (6360 m), což je ryzí skiextrém. Je to nejtěžší hora Bolívie a na lyžích byla sjeta pouze jednou, americkou expedicí. Mezi jednotlivými výpady budeme relaxovat v La Paz, nejvýše položeném hlavním městě na světě. Na závěr bychom chtěli zkusit ještě Illimani (6438 m), které se vypíná přímo nad městem.
Jaké počasí a klima v horách očekáváte?
Čím více se bude blížit kalendářní zima na jižní polokouli, tím bude počasí stabilnější, ale zároveň chladnější. Celé Altiplano má navíc polopouštní charakter, takže rozdíly mezi denními a nočními teplotami jsou často markantní. Po ránu bude bývat ve větších výškách okolo -25 °C. Ale co se týká oblačnosti a srážek, ty neočekáváme tou dobou už téměř žádné, během sezóny se Cordillera Real těší jednomu z nejstabilnějších horských klimatů na světě.
Jsou bolivijské hory v něčem jiné a specifické?
Výhodou je, jak už bylo řečeno, velice stabilní a slunečné počasí, nevýhodou naopak poměrně vysoko ležící čára sněhu, které se pohybuje v závislosti na orientaci svahu v rozmezí 4800-5300 m. Oproti třeba horám v Peru, které tvoří složité hřebeny, jsou bolivijské šestitisícovky spíše samostatně stojící, solitérní masivy. Takže s neuvěřitelnými rozhledy na plošinu Altiplano a jezero Titicaca...
A typ sněhu?
S trochou štěstí bychom měli narazit na firnový, jarní sníh, který je pro lyžování extrémů ideální.
Už jsme si zvykli, že od vás můžeme vždy čekat zajímavý foto a video materiál. Budete natáčet i tentokrát, resp. bude to ve vysokých horách a v malém dvojčleném týmu vůbec možné?
Natáčet rozhodně budeme, i jsme zase trochu obměnili a vylepšili záznamovou techniku, včetně drona. Doufáme, že natáčení možné bude, přestože si s sebou jako už tradičně žádného filmaře navíc nebereme, protože nechceme přijít o autentičnost zážitků. Ostatně i z Peru 2013 se nám podařilo dovézt kvalitní videomateriál, z kterého jsme sestříhali film Huevo. I když je samozřejmě pravda, že čím jste výš, tím je vše náročnější a tím jsou možnosti natáčení omezenější. Člověk si musí předem říct, že budou situace, kdy už prostě natáčení bude muset jít stranou a tak to prostě je.
Jak probíhá trénink a příprava na takovou akci?
Tak trénink je v plném proudu, ačkoliv trošku nás zdržují kurzy, kterých se musíme momentálně účastnit v rámci našeho vzdělávání na mezinárodní horské vůdce UIAGM. Na druhou stranu se tam dozvídáme i spoustu zajímavých tipů a triků, které pravděpodobně na expedici využijeme. Po fyzické stránce už se cítíme dobře, a to celá příprava teprve vyvrcholí v březnu, kdy se chystáme na třítýdení skialpový přechod celých Severních vápencových Alp od Vídně až do Německa do Berchtesgadenu. Myslíme si, že to bude dokonalá předexpediční prověrka.
A příprava po stránce logistické a organizační?
Tahle stránka věci se řeší už někdy od listopadu, sháněly se mapy, literatura, proběhla spousta emailů s místními horskými vůdci a tak dále. Tahle část každé expedice je svým způsobem zajímavá a hezká, člověk se během té organizace dozvídá spoustu věcí o dané lokalitě a začíná se víc a víc těšit.
Brněnští rodáci
Jiří a Ondra Švihálkovi (nar. 1989, resp. 1992) patří k české špičce v
extrémním a expedičním skialpinismu. V současné době jsou také frekventanty
kurzu horských vůdců UIAGM. Na hory společně vyráží už přes deset let, během této doby absolvovali výstupy a sjezdy na
čtyřech kontinentech, mají za sebou ale i lezecké výstupy všude po Evropě. Jejich skialpové expedice je zavedli téměř do všech koutů
Alp a
Tater, do všech
norských pohoří, do pohoří
Cordillera Blanca v
Peru, nepálského
Himaláje nebo do marockého
Atlasu.
Za sjezd tří peruánských
šestitisícovek Nevado Copa, Tocllarahu a Ranrapalca v roce 2013 obdrželi ocenění za
Výstup roku Českého horolezeckého svazu.
