Jak jsou na tom Češi s investováním a umí zhodnocovat své prostředky tak, aby co nejvíce tlumily dopady inflace? Jak se chovají české domácnosti ke svým financím ve srovnání se západní Evropou? Ve velkém rozhovoru na téma investování pro @Reportér Premium vysvětluje Juraj Černička, vedoucí oddělení rizik v rámci naší investiční skupiny mimo jiné i to, proč velká část Čechů považuje za nejlepší investici právě nemovitosti.
Celý rozhovor si můžete přečíst zde či v plném znění přímo tady.
Češi moc neumějí investovat, pořád mají v oblibě cihlu
Víc než pětatřicet procent Čechů říká, že nikdy neinvestovali a ani se k tomu nechystají. Je to hodně, nebo málo? Proč jsou Češi opatrní a proč mají tak rádi nákupy nemovitostí? V některých ohledech jsme proti Západu „extrém“, myslí si Juraj Černička z investiční skupiny DRFG.
Michael Durčák
Je pravda, že v posledních letech zažívá Česko boom individuálního investování?
Myslím, že o skutečném boomu individuálního investování jsme mohli mluvit tak do konce roku 2021 a nespojoval bych to jen s českým trhem. Tehdy však taky mnohaleté období, kdy se v jistém smyslu úspěšným investorem mohl stát skoro každý, skončilo.
Čím to, že byly individuální investice tak výhodné?
Stála za tím extrémně nízká cena peněz, která podporovala růst ocenění aktiv. To nahlodalo i velmi konzervativní střadatele, takové, kteří byli roky „odměňováni“ nulovými úroky na bankovních účtech. Najednou chtěli vyzkoušet investice. A vzhledem k dlouhému období bez negativních zkušeností pak lidi investovali úplně do všeho a měli nereálná očekávání výnosů. Tak vznikly i z mého pohledu bizarnosti jako kryptoměny. To mám přitom technologické tituly rád.
Nicméně jak jste říkal, tohle období je pryč.
Podle mě ano. Za loňský rok rozhodně žádný boom v investicích nevidím, ba naopak, konečně došlo k vystřízlivění. Od konce roku 2021 docházelo k velké relokaci aktiv a určitému příklonu k hotovosti. V Česku i v dalších postkomunistických zemích převažuje opatrný, krátkodobý pohled na finance, investicím výrazně konkurují spořicí účty a další podobné produkty. Koneckonců když se podíváte na počty negativních článků spojených s investicemi, ani se nedivím, že lidé ztrácí orientaci a volí krátkodobé „bezpečí“ vkladů.
Pozorujete tyto trendy i vy v investiční skupině DRFG?
Pohybujeme se ve stejném prostoru a také vidíme větší opatrnost ze strany investorů. Zvýšený zájem je třeba o realitní fondy, které spravujeme.
Mezititulek: V investování zaostáváme
Z nedávného průzkumu Asociace pro kapitálový trh ČR vyšlo, že jednorázově či pravidelně investuje pětatřicet procent Čechů, další čtyři procenta uvedla, že jsou „zkušenými investory“. Je to hodně, nebo málo?
Nepřijde mi to úplně málo. Musíme vzít v úvahu, že v Česku máme poměrně velkou skupinu domácností, které jsou rády, že zaplatí účty. A pokud už mají nějaké úspory, ty je v nejlepším případě zachrání, když se v domácnosti něco rozbije.
Jak to spolu souvisí?
Zjednodušeně řečeno, i ti, co si mohou dovolit dlouhodobě spořit, musí mít nejdřív hotovostní rezervu, vhodnou tak pro spořicí účty a termínované vklady. Až to, co zbyde, je vhodné dlouhodobě investovat.
Jak?
Nejlépe prostřednictvím už zmíněných fondů. Většina fondů odpouští vstupní poplatky, z retailových fondů lze v případě potřeby rychle a bez poplatků vystoupit. Ve fondovém investování za vyspělým světem výrazně zaostáváme. Naopak tu máme aktivní běžné investory, kteří mají ambici investovat i mimo fondy. Často jsou to i mladí lidé, kteří nemají žádný velký majetek, jen se chtějí rozhodovat sami. Z hlediska daní je ale tato skupina bita nejvíce.
Můžete být konkrétnější?
Sice pro ně taky platí tříletý časový test, což znamená, že nemusejí platit daň z příjmu z prodeje investičních produktů, pokud je drží déle než tři roky. Pokud ale své portfolio upravují průběžně a odprodávají ziskové pozice, musí z těchto obchodů odvádět daň každý rok. Naopak případné ztráty stát nechá investorům, neumožňuje je přenést do dalších období. Ze strany státu vidím dlouhodobě jen pramalou snahu motivovat lidi k investování a spoření na důchod. Předchozí vlády pro to neudělaly nic, penzijní fondy skončily fiaskem. Snad tato vláda nebude další z řady těch, které se snažily lidem diktovat, do čeho můžou investovat.
Vraťme se k datům. Jak se chovají české domácnosti ke svým financím ve srovnání se západní Evropou?
V roce 2021 měly české domácnosti pětačtyřicet procent finančních aktiv v hotovosti a až jednatřicet procent zainvestovaných mimo fondy. V tomhle ohledu jsme v porovnání se západní Evropou trochu extremisté. I pokud by se nynější vláda i všechny následující snažily tuhle situaci změnit, myslím, že to bude pozvolné a také omezené naším finančním vzděláním.
Co tím myslíte?
Lidé si stále neuvědomují velmi jednoduchou věc. A to, že pokud drží hotovost nebo mají větší obnos na běžném účtu, jejich peníze ztrácí hodnotu. V období zvýšené inflace, jakým procházíme nyní, to samozřejmě platí ještě víc. A jediná šance, jak proti tomu bojovat, je peníze investovat.
Takže
je Čechům potřeba vysvětlovat, že zvláště v době vysoké inflace se zkrátka
nevyplatí mít peníze na spořicích účtech?
Takhle jednoduše bych to zase neviděl. Průměrná roční
inflace v roce 2022 byla 15,1 procenta. A asi těžko budu hledat aktivum, které
má vyšší výnos a zároveň je přiměřeně bezpečné. Pohled musí být dlouhodobý,
lidé musejí vědět, že na spořicích účtech nejenže dostanete méně, než je
inflace, ale stát vám navíc vaše výnosy zdaní patnácti procenty. Naproti tomu
investice může vypadat třeba takhle. Průměrná roční inflace za posledních 10
let byla kolem 3,15 procenta. Pokud by někdo investoval přes ETF (burzovně obchodovaný fond – pozn. aut.)
třeba do indexu S&P 500, což je akciový index sdružující pět set největších
firem na burzách ve Spojených státech, za těch deset let by měl i po očištění o
kurzové riziko až devítiprocentní výnos, a to včetně propadu o devatenáct
procent v roce 2022. Tady ale opravdu platí, že je potřeba investovat
dlouhodobě, jinak to může dopadnout špatně.
Z již zmíněného průzkumu Asociace pro kapitálový trh ČR také vyšlo, že 37 procent Čechů investovat nikdy nezkoušelo – a ani se k tomu nechystá. Jak si to vysvětlujete?
Jak jsem již zmiňoval, část lidí na to jednoduše nedosáhne. Vždy se budou pohybovat v rámci sociálního systému státu. Zjednodušeně řečeno, budou žít od výplaty k výplatě a nebudou si moci dovolit část peněz investovat. To ale není jejich vina.
Naopak necelá čtvrtina lidí ve stejném šetření uvedla, že s investováním sice nemá žádnou zkušenost, ale přesto investici zvažuje.
Myslím, že pozitivní trend z uplynulých let vyprchal a reálné procento bude menší. Rok 2023, stejně jako byl ten předchozí, bude pro investování komplikovaný. I tak je investice správné rozhodnutí, ale je třeba určitě uvažovat o delším horizontu, ideálně o deseti a více letech, a cílit spíš na fondy. Zároveň bych zopakoval obvyklou poučku, a to že je třeba investovat spíš pravidelně než jednorázově, z důvodu možného nevhodného načasování. Druhé doporučení by pak bylo nepanikařit a nechat investice delší dobu ve fondech.
Mezititulek: Problém finanční negramotnosti
Jsou u nás finanční produkty dostatečně regulované?
V bankovnictví jsem začínal v roce 1993 a od té doby se regulace celého finančního sektoru neuvěřitelně zpřísnila. Navíc došlo ke sjednocení evropské regulace. To je rámec, ve kterém se všichni pohybujeme, plus za tu dobu jako regulátor neuvěřitelně vyrostla – v pozitivním slova smyslu – i Česká národní banka. Pokud se podíváme na průšvihy v zahraničí a v Česku, zjistíme, že je to tady nuda a nic podstatného se zaplaťpánbůh neděje.
Není to až příliš optimistický pohled?
Nemyslím si. Nechci říct, že se neobjevují problematické finanční produkty, respektive emitenti. Ale to nevnímám jako problém regulace a dohledu, jako spíš chybějící finanční gramotnosti lidí. Vždy to bude o rozumném chování lidí a posouzení toho, co zvládnou. Ani u dopravy nesnížíte všude rychlost na 30 kilometrů v hodině jen proto, že se někteří šoféři chovají na silnici hloupě. Navíc, i když jedete třicet, pořád můžete zranit chodce. Takže co potom, snížíme všude limit na deset kilometrů v hodině?
Mezititulek: Kolik našetřit na důchod?
Kolik peněz člověk zhruba potřebuje, aby se zajistil na důstojné stáří?
Každý má jinou představu o životním standardu, který si chce udržet. A liší se to i země od země. Zatímco v Británii by měl mít dle odhadů finančních institucí člověk při odchodu do penze našetřeno asi sedm ročních platů, v USA a Německu je to platů deset. Myslím, že v Česku to bude někde mezi těmi sedmi a deseti. Roční plat v sobě implicitně obsahuje určitý životní standard, na který je člověk navyklý.
Kdy by měl člověk se spořením na důchod začít? A kolik by měl odkládat?
Začít by měl okamžitě a posílat, kolik jen může. Nebavíme se přece jenom o důchodu, v životě nás potkává mnoho finančně náročných změn – a to i v době, kdy je penze ještě v nedohlednu. Plánovat jen směrem k důchodu by bylo nerozumné.
Z průzkumů často vyplývá, že velká část Čechů považuje za nejlepší investici nemovitosti. Proč na nich tak lpíme?
Je to podobné jako s tou hotovostí. Bez ohledu na realitu vnímáme běžný účet a cihlu jako bezpečnou investici. Navíc vzhledem k deformovanému trhu a neschopnosti víc a rychleji stavět ceny nemovitostí u nás v uplynulých letech výrazně rostly. Stačí se podívat do Polska, ceny bydlení jsou výrazně níže, a to i přes fakt, že v porovnání s Českem je jejich financování komplikované a drahé.
Jak moc se liší přístup k financím a investicím napříč věkovými skupinami?
Moji rodiče neznali nic jiného než vkladní knížku a pojmům jako investiční platforma nebo online broker vůbec nerozumí. Moje děti zase nevědí, co je vkladní knížka, a jejich texty píše chatbot. Jsou to dva odlišné světy, přičemž moje generace žije někde mezi, vidí tak trochu do obou z nich. U všech skupin je to samozřejmě ještě podmíněné vzděláním, ale obecně platí, že mladí lidé jsou zkrátka stran investic aktivnější. Na druhou stranu si myslím, že jim často chybí ten delší pohled.
Myslíte, že pro někoho mohou pořád hrát roli špatné zkušenosti z 90. let?
Nepřeceňoval bych to, lidi mají krátkou paměť a vyspělé trhy mají za sebou výrazně větší „úspěchy“. Trhy se poměrně rychle oklepaly i z obrovské finanční krize, která začala v roce 2008 pádem firmy Lehman Brothers. U nás je oproti západním trhům opravdu nuda.
BOX:
Juraj Černička (54)
Vedoucí oddělení rizik v rámci investiční skupiny DRFG. Má dlouholeté zkušenosti v komerčním a investičním bankovnictví. Pracoval ve společnostech LBBW Bank, Expandia a ING Bank. Vystudoval Slovenskou technickou univerzitu v Bratislavě a má titul MBA z Rochester Institute of Technology v USA.
