Pokračování finančního seriálu v Lidových Novinách na téma investice do podílových fondů s našim portfolio manažerem Josefem Eimem.
I za vklady do fondů se hradí poplatky
Rozhodli jste se pro investici do podílových fondů a počítáte se ziskem. Něco ale budete muset také zaplatit. I vklady do fondů jsou totiž spojené s poplatky. Ty základní jsou tři – vstupní, výstupní a tzv. management fee.
„Klienti platí nákupní poplatek z investované částky, který se pohybuje od 1,75 do 3,5 procenta dle investičního horizontu a zvoleného fondu,“ říká Petr Plocek z UniCredit Bank. „Obecně platí, že čím větší výnos lze očekávat, tím větší vstupní poplatek se platí,“ doplňuje Josef Eim, portfolio manažer investičních fondů společnosti
DRFG.
Druhou skupinou jsou poplatky výstupní, jež se platí při zpětném prodeji podílových listů. Jejich smyslem je redukovat časté změny fondů ze strany investora, které jsou nevýhodné pro něj samotného i pro fond. „V praxi se v posledních letech od tohoto poplatku upouští a většinou je v nulové výši,“ uvedl Eim.
Pozor na poplatek správci
Posledním typem poplatků je tzv. management fee neboli správcovský poplatek. Ten platí investor každý rok a hradí se jím náklady na správu fondu a odměna portfolio manažera, který řídí skladbu fondu.
„U dynamičtějších investic se může pohybovat v rozmezí jednoho až jednoho a půl procenta,“ říká Lukáš Urbánek, finanční poradce společnosti Partners. Tento poplatek je již zahrnut v kurzu cenných papírů (podílových listů u podílových fondů). Pro koncového investora tak zůstává skrytý. Zajímejte se proto o tzv. KIID neboli klíčová sdělení pro investory. Tento dokument má jasně stanovenou strukturu a obsahuje i přehled účtovaných poplatků. „Nejdůležitějším ukazatelem je zde TER – z anglického total expense ratio, který udává celkovou nákladovost fondu,“ uzavírá Eim
Odvážnější investice chtějí čas
Kam investovat peníze
Dynamické investice mají potenciál vyššího výnosu. Dlouhodobě ho lze očekávat mezi šesti a osmi procenty. V krátkodobém horizontu samozřejmě můžete získat i mnohem více, ale také daleko více ztratit. Vyžadují tedy delší čas a rovněž pevné nervy.
V domácích a zahraničních podílových fondech nabízených v České republice měli podle údajů Asociace pro kapitálový trh obyvatelé a instituce k letošnímu 31. březnu 445,09 miliardy korun. Z toho 82 procent objemu majetku drží fyzické osoby a 18 procent právnické. Jen během prvního čtvrtletí 2017 se zvýšil majetek v podílových fondech o 14,98 miliardy korun, tedy o tři procenta. Růst se ovšem netýká všech typů fondů.
Pokles aktiv se projevil u fondů peněžního trhu, strukturovaných a dluhopisových fondů. Naopak nárůst zaznamenala aktiva akciových a smíšených fondů, dále fondů, jež investují do podílových listů či akcií jiných fondů, a nemovitostních fondů.
Největší objem investic se soustřeďuje ve smíšených fondech (163,7 miliardy korun), pomyslná druhá příčka patří i přes mírný propad dluhopisovým fondům (122 miliard) a třetí místo zaujímají akciové fondy (87,7 miliardy). Důvod takového vývoje je jasný – prvně jmenované typy fondů trpí velmi nízkými výnosy.
Slušný výnos s přijatelným rizikem
Naproti tomu smíšené fondy představují možnost slušného výnosu s přijatelnou mírou rizika. Své portfolio totiž dělí mezi dluhopisy a akcie. „Poměr mezi těmito dvěma třídami se mění v závislosti na aktuální situaci na finančních trzích,“ vysvětluje Josef Eim, portfolio manažer investičních fondů DRFG. Doplňuje, že větší zastoupení akciových titulů značí větší agresivitu v době ekonomického růstu a naopak větší zastoupení dluhopisů značí defenzivnější přístup.
Dalším typem fondů, které kombinují různé typy investičních nástrojů, jsou takzvané multiasset fondy. „V jediném fondu si investor kupuje kompletní portfolio kombinující akcie, dluhopisy, nástroje peněžního trhu, které jsou většinou obohacené v menší míře také o alternativní nástroje, jako jsou komodity,měny, deriváty či realitní trh,“ popisuje Petr Plocek z UniCredit Bank. „V těchto případech preferujeme aktivně řízené fondy, které umožňují reagovat na aktuální tržní vývoj bez nutnosti zásahu klienta.“
A jsou tu ještě fondy fondů – tedy investiční fondy, které ve svém portfoliu drží jiné fondy. Dochází tak k široké diverzifikaci rizika.
Kdo chce víc, jde do akcií
Investoři vyhledávající vyšší zhodnocení ale nejčastěji zaměřují svoji pozornost na akcie. Pro méně zkušené investory se nabízí využít spíše globálně diverzifikované akciové fondy. „Jejich výnosnost za rok 2016 přesáhla pět procent,“ říká Plocek.
Ale jsou tu i fondy s vyššími výnosy. „Portfolio můžete doplnit o nejrůznější sektorově zaměřené fondy, například na potraviny, zdravotnictví či vodu, a fondy s užším geografickým profilem, třeba na západní Evropu nebo USA,“ popisuje Lukáš Urbánek, finanční poradce společnosti Partners. I do dynamického portfolia můžete zahrnout dluhopisy. „Na trhu lze totiž nalézt řadu korporátních dluhopisů s vysokými výnosy blížícími se deseti procentům,“ říká Josef Eim. Jde o takzvané high-yield dluhopisy, tedy nejčastěji bondy středně velkých či menších společností převážně s investičním hodnocením horším než BBB nebo bez ratingu. U těchto produktů je však riziko nesplacení výrazně vyšší. Podobně rizikové jsou státní dluhopisy rozvíjejících se zemí.
„Rozvíjející se trhy, komodity a jiné alternativní investice by proto měly být v portfoliu zastoupeny maximálně ve výši 15 procent,“ zdůrazňuje potřebu rozložení rizika Urbánek.
Na popularitě získávají i investiční certifikáty. Nejde o nic jiného než o zvláštní druh cenného papíru. Zjednodušeně by se dal popsat jako zvláštní typ dlužního úpisu. Nejčastěji tyto certifikáty vydávají banky.
„Jejich atraktivita spočívá v kombinaci zajímavého výnosu mezi pěti a deseti procenty a vysoké pravděpodobnosti dosažení takového výnosu,“ uvedl Plocek. Vysvětluje, že některé certifikáty jsou totiž konstruovány tak, že slíbený výnos vyplácejí nejen při růstu či stagnaci podkladového aktiva, ale i v případě jeho mírného poklesu. Pro případ negativního vývoje na trzích jsou pak vybaveny částečnou ochranou kapitálu, tzv. bezpečností bariérou.
Minimálně pět let
Dlouhodobě lze podle Urbánka u dynamických investic očekávat výnos mezi šesti a osmi procenty ročně. Vyžaduje to ovšem delší investiční horizont, podle odborníků minimálně pět let, lépe však ještě více. Vysvětlení je jednoduché – hlavní nevýhodou dynamičtějších investic je jejich vyšší kolísavost. „Portfolio cenných papírů totiž podléhá řadě spekulativních vlivů, které z dlouhodobého hlediska ztrácejí význam, ale z krátkodobého hlediska zvyšují rizikovost investice,“ vysvětluje Josef Eim.
Jinými slovy, pokud je investice správně diverzifikovaná (rozložená), riziko podle Eima nespočívá v tom, že bychom o naše investované peníze přišli, ale že v daný okamžik budeme ve ztrátě a nebude výhodné naši investici ukončit. V takovém případě bude potřeba dopřát investici trochu času navíc, aby se ztráty dorovnaly.
