Česká národní banka už minulým snížením započala období poklesu úrokových sazeb. Na straně jedné tímto krokem jasně říká, že boj s inflací považuje v horizontu měnové politiky v podstatě za vyhraný a je prostor přestat omezovat agregátní poptávku. Tím skrze nižší sazby a oživení investic i spotřeby stimuluje HDP, byť zejména vnější prostředí stále zůstává české ekonomice nepříznivě nakloněno. Na druhou stranu jde ale stále pouze o první krok, neboť i při takto masivním snížení sazeb je jejich absolutní úroveň obecně příliš vysoká pro signifikantní zvýšení korunové úvěrové aktivity. Proti dosažení inflačního cíle pak naopak působí kurz, který přibližně od dubna 2023 konstantně depreciuje a je otázkou, jakou si ČNB stanovila úroveň, při níž je připravena proti výkyvu kurzu intervenovat.
Výše snížení sazeb je pak nejspíše výsledkem toho, jaké faktory při rozhodování převážily. Současný pokles nejspíš nebude znamenat výrazný impuls pro růst cen nemovitostí nebo cen průmyslového zboží, ale dopadne převážně do spotřeby statků a služeb, protože nejrychleji zareagují na změnu banky úročením depozit. Pokud by se však i následující zasedání nesla v podobném duchu, tak minimálně ve zmíněném nemovitostním segmentu, kde nabídka i poptávka jako na trní čeká na obdobné, opakované stimuly, může ČNB znovu nastartovat scénáře z minulých let, tedy nárůst cen na rezidenčním trhu. Ceny nemovitostí jsou ale ve spotřebitelském koši zastoupeny jen minimálně, a tak ani výrazný růst jejich cen nemusí inflaci měřenou dle CPI, která ČNB zajímá, příliš ovlivnit.
